Film Minulé životy (2023) pohledem psychoanalytického terapeuta
Film sleduje příběh Nory a Haeho, spolužáků ze základní školy v Jižní Koreji, jejichž cesty se rozešly, když Noře bylo dvanáct let. Jejich opakovaná setkání — nejprve přes Skype, pak osobně v New Yorku, kde Nora žije jako vdaná žena — tvoří páteř filmu, který se vyznačuje nezvykle upřímně zpracovanými dialogy a citlivou prací s emocemi.
V tomto textu se na film dívám psychoanalytickýma očima. Haeho dlouholetá, téměř posedlá touha po Noře otevírá témata zralosti objektních vztahů ve smyslu Kernbergovy teorie — nakolik vnímáme druhého člověka realisticky a nakolik ho potřebujeme udržovat zidealizovaného. Lacanovský koncept chybění zde nachází plastické ztvárnění: touha po tom, co nikdy nebylo a být nemůže. A v neposlední řadě téma truchlení — co se stane, když člověk definitivně přijme, že něco, co si vysnul, se nikdy nestane.