Psychoanalýza poměrně často bývá považována za zastaralou pseudovědu. V tomto textu autor ukazuje některé moderní aplikace psychoanalýzy a argumentuje, že i v současné zrychlené době může svou teoretickou propracovaností a důrazem na sebepoznání a hlubší vnitřní změnu jedince být velmi užitečným terapeutickým přístupem.
Mentalizace patří dnes mezi nejzkoumanější pojmy současné psychoanalýzy. Označuje naši schopnost rozumět vlastním myšlenkám, pocitům a motivům a zároveň chápat, co se děje v mysli druhých lidí. Má blízko k empatii, všímavosti a metakognici a v psychoterapii hraje důležitou roli zejména u lidí s emoční nestabilitou a hraniční poruchou osobnosti.
V tomto textu stručně načrtnu některé obranné mechanismy a popíšu, jak nás mohou ovlivňovat v různých krizových a ohrožujících situacích. Původně vznikl na začátku pandemie covidu jako snaha zachytit různé způsoby, jak lidská psychika reaguje na nejistotu, strach a ztrátu kontroly, zkušenosti, které jsou však aktuální i v mnoha jiných typech krizí.
„Pane psychologu, už jsme se viděli pětkrát a vztah s mou matkou se pořád nezlepšil, moje sebevědomí je pořád nízké a těch depresí jste mě taky ještě nezbavil. Šlo by to nějak rychleji?“
Slovo „psychopat“ dnes používáme překvapivě často. Označujeme jím šéfy, partnery, politiky i lidi, kteří nás prostě jen naštvali. Nezačínáme tímto pojmem nadužívat odbornou diagnózu a zbytečně si komplikovat vztahy s ostatními?
Psychoanalytická psychoterapie a psychoanalýza se nezaměřují pouze na rychlé zmírnění symptomů, ale na hlubší a dlouhodobou změnu osobnosti. Pracují i s nevědomými emočními vzorci, které často stojí v pozadí našich opakujících se problémů. Zkušenost ukazuje, že k této práci bývá užitečná vyšší frekvence sezení, obvykle 2 až 5 krát týdně.
Text vznikl původně na začátku pandemie covidu, kdy se velká část mezilidských kontaktů náhle přesunula do online prostoru. Tato zkušenost ale otevřela obecnější otázku, která zůstává aktuální i dnes: jak naše vztahy ovlivňuje komunikace na dálku a co se ztrácí, když spolu nejsme fyzicky přítomni. Telefonování a videohovory jsou pro většinu z nás velmi užitečnými nástroji, zároveň je však dobré nezapomínat, že mají své limity.
Níže uvádím několik dalších rozhovorů a textů, v nichž se vyjadřuji k tématům psychoterapie, vztahů a duševního zdraví.
Režisérka Celine Song v roce 2023 natočila snímek otevírající otázky, které rezonují i v psychoterapeutické praxi: má cenu si nenaplněné milostné touhy po člověku, se kterým jsme cítili výjimečné spojení, v sobě držet i mnoho let? Může být „osudová" láska skutečně naplněna o desetiletí později — nebo je její intenzita podmíněna právě tím, že nikdy nebyla otestována realitou?
Psychoanalýza se primárně zabývá zkoumáním jednotlivých případů; v odborné kritické debatě psychoanalytici systematizují své poznatky z psychoanalytických sesí probíhajících několikrát týdně za určitých jasně nadefinovaných podmínek. Filosof vědy Karl Popper se domníval, že freudovská psychoanalýza je nevědecká, poněvadž její poznatky není možné vyvrátit. Vůči tomu se vymezil Adolf Grünbaum, podle něhož není možno opomenout fakt, že Freud odstoupil od některých svých původních hypotéz, které se v jeho pozdější klinické praxi nepotvrdily (např. teorie svedení). Podle Grünbauma je klasická psychoanalýza nevědecká spíše kvůli Freudovu předpokladu, že vhled do nevědomých procesů je nezbytnou podmínkou vyléčení se z neurózy. Mezi post-freudiánskými psychoanalytiky lze najít mnoho různých názorů na otázku epistemologických základů psychoanalýzy. Někteří přirovnávají psychoanalytickou metodu k metodám užívaným v přírodních vědách a hledají paralely s teorií nelineárních dynamických systémů. Jiní ji považují za zvláštní druh hermeneutiky.