Může online komunikace plně nahradit osobní kontakt?
V posledních letech se pro mnoho lidí stalo běžné, že pracují z domova a velkou část komunikace přesouvají do online prostoru. Osobní setkávání s kolegy, přáteli i rodinou je méně časté než dříve a pro řadu z nás už není samozřejmostí.
Proč online kontakt není totéž co setkání naživo
Nejeden člověk si řekne, že si přece může s kolegy, kamarády, rodiči a prarodiči zavolat a vyjde to nastejno. Zavolat si s nimi může, ale úplně nastejno to nevyjde. Stejně tak jako zhlédnutí záznamu divadelního představení není totožné s návštěvou divadelního představení, tak kontakt na dálku není zcela totožný se situací, kdy se s druhým člověkem, včetně jeho tělesné přítomnosti, potkáme v jedné místnosti.
Zkušenost z psychoterapie a online sezení
Jako terapeut věnuji velkou pozornost velmi jemným nuancím v komunikaci s klienty. S některými klienty, kteří žijí v zahraničí a chtějí pracovat ve svém rodném jazyce, spolupracuji i formou terapie na dálku, většinou pomocí videohovoru. Jsem přesvědčen, že jde o kvalitní způsob práce, kterým je možné zprostředkovat širokou paletu emocí, a mnoho lidí z online terapie skutečně těží.
Zároveň se však v určitých věcech kontakt na dálku kontaktu naživo nevyrovná. Jakmile je to možné, často doporučuji pokračovat spíše osobně.
Být v jedné místnosti s „trojrozměrnou“ verzí druhého člověka, slyšet jeho nezkreslený hlas, vnímat drobné pohyby, gesta a celkovou atmosféru vytváří kvalitu, která se při komunikaci online částečně ztrácí. Navíc technické limity, horší zvuk nebo obraz někdy vyžadují víc energie jen k tomu, abychom si navzájem dobře porozuměli, natož abychom zachytili jemné emoční významy.
Proč je osobní setkání pro člověka přirozenější
Velká část mezilidské komunikace probíhá nevědomě. Aniž bychom si to uvědomovali, reagujeme na drobné signály, pocity a tělesné dojmy, které z druhých lidí máme, i když je nedokážeme racionálně vysvětlit. Právě tyto nenápadné podněty často prohlubují kvalitu vztahu a porozumění.
Z evolučního hlediska jsme zvyklí komunikovat celým tělem, nejen slovy. Kontakt tváří v tvář nám poskytuje víc smyslových informací a přirozeně nás lépe „naviguje“ sociální situací.
Komunikace přes telefon nebo videohovor je určitě mnohem lepší než žádná komunikace. Z psychologického hlediska jí však některé kvality osobního setkání chybí. Jakmile to okolnosti dovolí, dává proto často smysl vracet se i k živému kontaktu.
Podobně jako v terapii, i v běžných vztazích má osobní přítomnost své nezastupitelné místo.
Původní verze článku publikována 29. 3. 2020 na Blogu Aktuálně.