Vztah psychoanalýzy a vědecké metody

Psychoanalýza se primárně zabývá zkoumáním jednotlivých případů; v odborné kritické debatě psychoanalytici systematizují své poznatky z psychoanalytických sesí probíhajících několikrát týdně za určitých jasně nadefinovaných podmínek. Filosof vědy Karl Popper se domníval, že freudovská psychoanalýza je nevědecká, poněvadž její poznatky není možné vyvrátit. Vůči tomu se vymezil Adolf Grünbaum, podle něhož není možno opomenout fakt, že Freud odstoupil od některých svých původních hypotéz, které se v jeho pozdější klinické praxi nepotvrdily (např. teorie svedení). Podle Grünbauma je klasická psychoanalýza nevědecká spíše kvůli Freudovu předpokladu, že vhled do nevědomých procesů je nezbytnou podmínkou vyléčení se z neurózy. Mezi post-freudiánskými psychoanalytiky lze najít mnoho různých názorů na otázku epistemologických základů psychoanalýzy. Někteří přirovnávají psychoanalytickou metodu k metodám užívaným v přírodních vědách a hledají paralely s teorií nelineárních dynamických systémů. Jiní ji považují za zvláštní druh hermeneutiky.